Dětství v Podskalí

František Hais se narodil 11. června 1818 v Podskalí, tehdy svébytné čtvrti na břehu Vltavy, plné vorařů, dělníků a drobných řemeslníků. Přesné místo narození popsal vlastními slovy: „v domě názvem Na písku, pod Slovany, vedle chrámu sv. Jana z Nepomuku, pod Skalkou.“ Byl pokřtěn u sv. Trojice v Podskalí, matrika vedena u sv. Vojtěcha v Jirchářích.

Jeho otec Hynek byl kartounový tiskař, pracovník v manufaktuře potiskující bavlněné látky. Matka se jmenovala Marie. Toto řemeslo patřilo k nejrozšířenějším v pražském průmyslu první poloviny 19. století a dávalo rodině postavení blízké drobné měšťanské vrstvě.

Ve škole byl František výjimečně nadaný. Učitel se divil, že tak mladý chlapec čte a píše tak zdatně. Otec však na studia neslyšel a prosadil, aby syn nastoupil do tiskárny kartounů. V jedenácti letech byl František uveden do dílny. Matka ho vyprovodila s pláčem a modlitbou, jako by šel na smrt.

Z tiskárny brzy odešel. Otcova přísnost a násilnická povaha přervaly i tuto dráhu a František se ocitl mezi nádeníky. Skládal dříví v Podskalí, kopal základy na stavbách. Úlevou od jednotvárné, vyčerpávající práce mu byl zpěv v kostelích a vedení pobožností na poutích.

Putování a bída

Roku 1837 se František vydal na vandr. Došel až do České Lípy a po návratu zpět získal práci dohlížitele na výstavbě silnice a papírny bratří Haaseů ve Vraném nad Vltavou. Po návratu do Prahy se roku 1840 oženil.

Svatba se konala 1. listopadu v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí a nevěstou byla Barbora, které říkal Baruška. V následujících letech přišly děti: Terezka (1842), Vincenc — předek autorů tohoto webu (1844), Vojtěch (1846) a Petr (cca 1848). Rodina se stěhovala téměř každé dva roky kvůli levnějšímu nájmu nebo výpovědi od domácích.

Nemoc ho srazila na kolena: zdlouhavá žaludeční choroba uvrhla rodinu do naprosté bídy. Když se uzdravil a vrátil se k práci u zedníků, zhnisala mu ruka a hrozila amputace. Zachránil ji kuriózní lidový prostředek, ale k těžší fyzické práci se Hais už nevrátil.

Roku 1853 zemřela Barbora i s novorozeným dítětem. Hais se znovu oženil roku 1856 s Terezií Stárkovou. Ale druhé manželství trvalo jen tři roky. Terezie zemřela roku 1859. Roku 1860 se Hais oženil potřetí, s Kateřinou Schneiderovou, vdovou a švadlenou. Téhož roku se narodil syn Josef.

Zrození písničkáře

Zlom přišel náhodou. Na cestě potkal kramářku, která po venkově prodávala tištěné písničky a modlitby. Uposlechl její rady a sám začal obchodovat s tiskovinami. Záhy poznal, že lidé nestojí o zbožné texty, ale o písně světské. Zpočátku se ostýchal.

Přemohl se a napsal svou první vlastní píseň. Nejznámější z jeho skladeb, Na hranicích města německého, zlidověla natolik, že se stala téměř prototypem celého kramářského žánru. Hais skládal, dával tisknout v pražských tiskárnách — zejména u Jana Spurného a u Landfrasů v Jindřichově Hradci. Sám písně prodával při obchůzce Prahy, několik dní v týdnu, od dvorku ke dvorku, z hospody do hospody. Když se píseň líbila, prodal za den přes sto výtisků.

Ke zpěvu si přidal flašinet, na který hrál během obchůzky. Básník a kritik Ladislav Quis na něj vzpomínal: „K nejpopulárnějším figurkám ulice pražské náležel v té době bez odporu flašinetář a písničkář František Hais.“ Pamětníci si ho vybavují v modré flanelové kazajce s červeným šátkem.

Vlastenec pod dozorem policie

V padesátých a šedesátých letech 19. století se Hais stal jednou ze známých osobností Prahy. Psal vlastenecké písně, např. Hrobku Havlíčkovu, Přání národa, Truchlozpěv nad smrtí Palackého — a netajil sympatie s národním hnutím. To ho přivádělo do opakovaných střetů s policií: byl pokutován, vězněn na 48 hodin, vyslýchán. Jednu ze svých písní podepsal raději bez jména, z obavy před postihem.

Jan Neruda o něm napsal fejeton. V roce 1862 se Hais ocitl ve středu veřejné aféry kolem domnělé urážky v písni o sokolech. Nařčení bylo nepravdivé, ale způsobilo mu dlouhodobé potíže. Na pražském trhu přesto vycházelo ročně průměrně patnáct nových Haisových tisků, mnohé v opakovaných vydáních u různých tiskáren.

Po jednom z konfliktů se Hais nakrátko ocitl v blázinci. Z obavy před opakováním se pak dlouhou dobu neobjevoval na veřejnosti a omezil svou písničkářskou činnost.

Stáří a sepsání pamětí

V sedmdesátých a osmdesátých letech jeho tvorba slábla. Vyráběl hračky a betlémské figurky, příležitostně psal na zakázku. Děti se osamostatnily. Hais byl přijat do pražského městského chudobince u sv. Bartoloměje pod Emauzy roku 1888; Kateřina, o sedm let mladší, podmínky přijetí nesplňovala a zůstala sama.

A právě tam, v malém pokoji číslo 4, v letním horku roku 1894, začal Hais psát své paměti. Jsou to paměti prosté, místy naivní, místy dojemné — upřímný pohled zdola na Prahu, která se kolem něj celý život proměňovala. Zachránil je spisovatel a redaktor Karel L. Kukla, který je jako první pročetl a postaral se o jejich uložení. Bez něj by se pět sešitů pamětí pravděpodobně ztratilo.

František Hais zemřel roku 1899 ve věku 81 let. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze — pohřebiště VIII, oddělení 5, číslo hrobového místa 787.