Spi, Havlíčku, v tvém hrobečku – Vlastenecká píseň vzniklá po smrti Karla Havlíčka Borovského, nejodvážnějšího českého novináře své doby, který zemřel roku 1856 vyčerpán dlouholetým vězněním a vyhnanstvím v Brixenu. Hais ji vydal bez svého jména, z obavy před policejním postihem a s ohledem na své postavení kostelního zpěváka. Text napsal Hais na nápěv tehdy zlidovělé Písně zamilovaných. Na Haise pak o několik desetiletí později navázal svou vlastní verzí Karel Hašler, Spirituál Kvintet, ale například i Divadlo Járy Cimrmana ve hře Lijavec. Více o historii písně na Wikipedii.

Hrobka Havlíčkova (Píseň národní aneb Přání slovanského národa) – Druhá Haisova píseň věnovaná Karlu Havlíčku Borovskému. Zatímco Spi, Havlíčku je osobní a smuteční, tato píseň má podle podtitulu širší vlastenecký záběr. Odkazuje k národnímu a slovanskému rozměru Havlíčkova odkazu. Některé zdroje nicméně uvádí, že se jedná pouze o jiný název pro píseň Spi, Havlíčku.

Přání národa a jeho věrnost ku králi – Jedna z Haisových nejoblíbenějších vlasteneckých písní, která si získala oblibu v širokých vrstvách obyvatelstva. Začíná slovy „Já jsem v Čechách narozený, otce, matku mám“ – a tato prostá formulace vlasteneckého přihlášení k rodné zemi byla přesně tím, co Haisovo publikum chtělo slyšet. Spolu s písní o Havlíčkovi patří k nejpolitičtějším skladbám jeho tvorby. Vydána tiskem Jana Rippla v Jihlavě.

Truchlozpěv nad smrtí Františka Palackého – Smuteční píseň k úmrtí Františka Palackého, historika a politika, kterého česká veřejnost považovala za „otce národa“. Palacký zemřel 26. května 1876 v Praze. Hais reagoval jako vždy rychle. Vydal truchlozpěv tiskem a nákladem Jana Spurného v Praze. Plný název říká vše: Truchlozpěv nad smrtí našeho milovaného otce a historiografa Českého Františka Palackého, nehynoucí památce jeho. Jde o typický příklad Haisova žánru smutečních písní k úmrtí významných osobností, které zpřístupňovaly jejich odkaz i těm, kdo noviny nečetli.

Kratochvílná píseň Hvězda a déšť – Světská taneční píseň vydaná tiskem Antonína Renna v Praze. Plný název Obraz letošního plesu aneb: Hvězda i déšť napovídá, že jde o žánrový obrázek z prostředí plesů a tanečních zábav, který byl ve druhé polovině 19. století velmi oblíbený. Na rozdíl od vlasteneckých nebo senzačních písní šlo o nenáročnou zábavu určenou mladému publiku. Antonín Renn byl jedním z předních pražských tiskařů kramářských písní. Spolupráce s ním naznačuje, že Hais v té době patřil mezi zavedené autory.

Žalostné loučení před obrazem Panny Marie Svatohorské (1865) – Nábožná poutnická píseň vydaná tiskem Landfrasa v Příbrami. Přímá spojitost se Svatou Horou, kam Hais opakovaně putoval jako poutní zpěvák a kde prodával písně poutníkům. Píseň pravděpodobně zpíval přímo při odchodu procesí od svatohorského chrámu.

Pravdivá píseň o jistém kováři, který ve Vídni pracoval a tam svou milenku zavraždil (1861) – Senzační morytát o vraždě ve Vídni. Typický příklad Haisovy „strašné písně“. Přesný popis činu v názvu, dramatický příběh v textu. Sepsal a vydal vlastním nákladem tiskem Jana Spurného v Praze.

Umrlčí svatba aneb Devět křížů v lese Bytešském (1861) – Moravská pověst spojená s písní, vydaná v Jindřichově Hradci. Zajímavý doklad toho, že Hais čerpal náměty i mimo pražské prostředí a sahal po lidových pověstech z Moravy. Žánrově jde o spojení balady a strašidelné povídky, oblíbený kramářský formát.

Píseň o šestiletém osiřelém děvčátku aneb radostný Štědrý večer (1856) – Sentimentální vánoční píseň vydaná tiskem Jana Spurného. Hais tu opouští morytáty a vlastenecké písně a sahá po vánočním tématu – osiřelé dítě a štědrý večer byl přesně ten druh dojemného příběhu, který lidové publikum milovalo a který se dobře prodával před Vánocemi.

Toužení po miláčkovi (1857) – Mravný zpěv pro mládence a panny, tisk Jana Spurného v Praze. Milostná lyrická píseň z vrcholného období Haisovy tvorby. Označení „mravný zpěv“ bylo v té době běžnou formulkou, která zaručovala, že obsah nepřekročí meze slušnosti, a zároveň přitahovala mladé publikum.

Jemná píseň o sličném mlynáři (1856) – Světská milostná píseň vydaná tiskem Landfrasa v Jindřichově Hradci, vlastním nákladem Haise. Mlynář byl v lidové tradici oblíbená romantická postava – bohatý, nezávislý, tajemný. Hais tento motiv využil pro milostný příběh určený mladému publiku.

Píseň pro naší mládež aneb Nářek oklamaného milence – Světská píseň vydaná tiskem Jana Spurného. Téma oklamaného milence bylo v kramářském žánru jedním z nejoblíbenějších. Kombinovalo sentimentalitu s morálním ponaučením a prodávalo se stejně dobře mládencům jako pannám.

Žertovná píseň pro obveselení naší mládeže pod názvem Ztratila jsem Kajdu – Humorná píseň vydaná tiskem Jana Spurného, vlastním nákladem Haise. Hezký doklad toho, že Hais nepsal jen sentimentální a vlastenecké písně, ale i čistě zábavné kousky. Humor a žert byly nedílnou součástí kramářského repertoáru. Vedle morytátů a nábožných písní publikum toužilo i po smíchu.

Světská píseň pro dívky a hochy (1858) – Vydána tiskem Antonína Renna v Praze. Lehká světská píseň určená mladému publiku obou pohlaví. Antonín Renn byl jedním z předních pražských tiskařů kramářských písní. Spolupráce s ním naznačuje, že Hais v té době patřil mezi zavedené autory.

Věra a Běla – Jedna ze tří zvláště populárních Haisových milostných písní, spolu s Ach, milá Verunko a Po půl noci, dřív než kohout hodinu ranní zpíval. Jde o příběh milostné zrady a jejího potrestání. Klíčový verš zní: „Věro a Bělo, koukej, tady je, abys se zarděla.“ Hais ve vzpomínkách živě popisuje, jak přišel na statek prodávat písně a děvečky si jeho knížečky hltavě vybíraly. Selka se ho ptala na cenu, ale dívky už četly dřív, než stačil odpovědět. Čtyři knížečky za čtyři groše — a všechny šly na dračku.

Po půl noci, dřív než kohout hodinu ranní zpíval – Jedna ze tří zvláště populárních Haisových milostných písní, spolu s Věrou a Bělou a Ach, milá Verunko. Odborná literatura uvádí, že text této písně stojí blízko německé lidové písňové tradici. Hais pravděpodobně čerpal z německé předlohy, kterou přizpůsobil českému prostředí a vkusu. Bylo to v kramářském žánru zcela běžné. Úspěšné zahraniční náměty se lokalizovaly, překládaly a prodávaly jako vlastní. Píseň patřila k těm, které si tiskaři oblíbili natolik, že ji vydávali vlastním nákladem. Znamení, že šla dobře na odbyt.

Ach, milá Verunko – Lyrická milostná píseň, třetí z trojice Haisových nejpopulárnějších milostných skladeb. Hais v ní používá dobové hovorové výrazy. Jak sám píše ve vzpomínkách, jeho slovní zásoba se s přibývajícím věkem rozšiřovala spolu s technickým pokrokem doby. Odborná literatura tuto píseň uvádí jako doklad Haisovy schopnosti zachytit živý hovorový jazyk své doby.

Píseň o sokolech (cca 1862) – Píseň složená u příležitosti sokolské slavnosti. Krátce po vydání ji Haisovi nepřátelé, konkurenční zpěváci, a podle jeho slov i někteří kněží, použili jako záminku k veřejné aféře. V Národních listech ze 25. června 1862 vyšla zpráva, že píseň je hanlivá. Nařčení bylo po čtrnácti dnech odvoláno, ale Hais ještě dlouho pociťoval následky skandálu. Nepřátelé se poté pokusili ho fyzicky napadnout přímo na pouti, ani to se jim nepodařilo. Celá aféra dobře ilustruje, v jak ostrém konkurenčním prostředí Hais působil. Rivalita mezi kramářskými zpěváky byla tvrdá a záminky ke skandalizování se hledaly snadno.

Truchlívá píseň o loupežné vraždě (1874) – Typická „strašná píseň“, nejoblíbenější kramářský žánr. Plný název říká vše: „Truchlívá píseň o loupežné vraždě, kterou spáchal dne 16. března Josef Verunáč, 21 roků stár, kovářský chasník z Kojic u Labské Týnice, na manželích Strengových, hostinských v Dolních Počernicích u Prahy roku 1874.“ Hais měl dar pojmenovat věci přesně a bez příkras. Jak poznamenal jeden jeho dobový kritik, čtenář věděl přesně, co dostane, ještě než si píseň koupil. Místo, čas, jméno pachatele, věk, povolání, oběti – vše na titulní straně. Žádná záhada, žádný trik. Jen holá, strašlivá pravda.

Příkladná píseň o vraždě v Kališti (1856) – Další z Haisových slavných písní. Plný název: „Příkladná píseň pro rodiče i dítky o hrozné vraždě v Kališti, kterouž dva synové na otci svém dne 17. června 1856 spáchali, a sice Jan 25 roků a František 22 roků stár, z nichžto starší dne 29. března 1858 v Kutné Hoře provazem odpraven byl.“ Žánr „příkladné písně“ měl výchovný podtext. Píseň měla sloužit jako varování rodičům i dětem. Vražda vlastního otce byla v tehdejší společnosti jedním z nejhorších možných zločinů, a proto i jedním z nejžádanějších témat kramářských písní — hrůza a morální ponaučení v jednom.

Truchlivá píseň pro mládence a panny o dvou zamilovaných, jenž měli v lásce bráněno; ze světa střelnou ránou na věčnost se odebrali roku tohoto (Jindřichův Hradec, 1861) — Název říká vše: dva mladí lidé, jimž bylo bráněno v lásce, zemřeli střelnou ranou. Typická Haisova „strašná píseň“, senzační příběh s morálním podtextem, žánrově blízká Truchlívé písni o loupežné vraždě.