František Hais byl v Praze znám nejen jako flašinetář a kramářský písničkář, ale také jako organizátor a zpěvák lidových procesí. Po celá desetiletí vedl každoroční pouti do Staré Boleslavi, na Svatou Horu u Příbrami, na Bílou Horu a do Hájku. Sám vybíral příspěvky na výdaje, domlouval noclegy, objednával kněze, půjčoval korouhve a doprovázel procesí zpěvem od prvního do posledního kroku. Jeho paměti jsou jedinečným svědectvím o tom, jak taková pouť v 19. století skutečně vypadala.
Pouť do Staré Boleslavi
Nejpodrobněji popsaná pouť v Haisových pamětech. Vycházelo se od kostela sv. Josefa na Malé Straně, mše se sloužila u sv. Anny na Václavském náměstí — s bubny a troubami, kostel býval přeplněn. Průvod vycházel v přesně stanoveném pořadí: nejprve korouhve, za nimi dvanáct párů družiček (každá s voskovou svící), pak socha Panny Marie, socha Ježíška, socha sv. Anny, kněz a za ním celé množství poutníků.
U Invalidovny v Karlíně udělil kněz požehnání a dál se šlo bez duchovního. Na poledne se procesí dělilo — část šla do Vinoře na oběd, část čekala v hospodě u vozů. V Brandýse nad Labem zněly zvony kostela sv. Václava. Do Staré Boleslavi vcházelo procesí slavnostně, přivítáno rachotem bubnů a trub a kanovníkem, jemuž jedna družička přednášela řeč. Hais předem domlouval ubytování dopisem. O slavnosti bývalo v Boleslavi tolik procesí, že lidé spali i ve staveních.
Druhý den po slavné mši se procesí vracelo v témže pořadí. U Invalidovny přišel vstříc kněz od sv. Josefa, v šest hodin večer bylo procesí v kostele, po Te Deum se rozešlo. Závěrem hostitelka v Zlatnické ulici připravila pro asi šedesát účastníků pohoštění: pivo pro matky, kávu a buchty pro družičky.
Hais výdaje veřejně vyúčtoval a cestou vybíral sbírku: kněz a hudba v Praze 7 zlatých, nošení korouhví 2 zlaté, zvonění a hudba v Boleslavi 5 zlatých — celkem 14 zlatých stříbra. Při jedné pouti byla jeho manželka okradena: pod svatebními šaty nesla v sukni stříbrné peníze, zloděj kapsu i s kusem sukně uřízl. Konkurenční procesí vedl zpěvák od sv. Jakuba, Haisův dlouholetý rival.
Pouť do Staré Boleslavi vedl Hais opakovaně ve dvou termínech: 1. července, v předvečer svátku Navštívení Panny Marie a 14. srpna, v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie.
Pouť na Svatou Horu u Příbrami
Nejnáročnější z Haisových procesí — trvala čtyři až pět dní a čítala přes sto kilometrů pěší cesty. Vycházelo se od sv. Josefa, na Smíchově se přidávali Haisovi známí, na Zbraslavi Týnečtí. Hais šel dle svého zvyku stále napřed až do Dobříše, kde nocovali. Druhý den vstávali ve dvě hodiny ráno, aby ještě za tmy dorazili do lesa k poutní kapli sv. Anny u Dobříše. V osm hodin ráno bývali přivítáni na hoře. Konala se mše a křížová cesta, pak nákupy v Příbrami.
Na zpáteční cestě se zastavovali v Pičíně u sv. Antonína Paduánského a večer v Kytíně, kde na ně místní každoročně čekali a brali si poutníky, i dvacet lidí, na nocleh. Kostelník zvonil ve dvě hodiny ráno, na oltářích hořely svíce přinesené poutníky. Ze Skalky u Mníšku, kde se konala křížová cesta u sv. Máří Magdalény, šli lesem na Zbraslav, kde nastupovali do šífu a plavili se po Vltavě do Podskalí. Plavci na ně čekali s předem domluvenou lodí.
Za revolučního roku 1848 je na vodě zastihla střelba z děl. Sundali korouhve, místo zpěvu se rozléhal pláč. Vojáci na lodi je zkontrolovali a propustili. V Podskalí ale čekaly barikády a obsazené ulice. S procesním průvodem, který s sebou nesl sochy Panny Marie a Ježíška, nebylo možné projít. Sochy Hais schoval v nejbližším berním úřadě u přístavu a procesí se Emauskými schody dostalo na Karlovo náměstí.
Pouť na Svatou Horu se konala o svatodušních svátcích (Letnice) — termín vyplývá z Haisova popisu revolučního roku 1848, kdy procesí při návratu v úterý 6. června zastihla na Zbraslavi střelba z děl bouřícího se města.
Pouť na Bílou Horu a do Hájku
Hájek u Červeného Újezda byl oblíbeným cílem pražských procesí — klášter servitů s poutním kostelem Panny Marie. Hais vycházel od sv. Josefa přes Bílou Horu. Ve stejný den putovalo do Hájku i konkurenční procesí od sv. Jakuba; Hais záměrně čekal čtvrt hodiny, aby si procesí nepřekážela ve zpěvu, a u oběda zvolil jinou hospodu.
V Hájku se po příchodu sešli v osm hodin večer u oltáře sv. Antonína Paduánského. Mezitím Hais vodil svého svěřence po klášterní oboře a ukazoval mu vše pamětihodné, pak zašli do hospody — a čekali na půlnoc. Celá noc patřila vigilii — po půlnoci modlitby a zpěv, pak křížová cesta, která trvala až do pěti hodin ráno. Scházelo se při ní vždy velké množství venkovského i pražského lidu.
Pouť z Lorety do Hájku
Další variantou téže pouti bylo procesí vycházející z Lorety na Hradčanech, které Hais ohlašoval před svátkem Narození Panny Marie s odchodem ráno v sedm hodin.
Hais jako organizátor procesí
Hais nebyl pouhou součástí procesí, byl jeho motorem. Sháněl korouhve (půjčoval je od různých kostelů), zajišťoval ubytování pro stovky poutníků předem dopisem, domlouval mše a křížové cesty, objednával hudebníky a sám vedl zpěv celou cestu. Vedle něj chodil pomocník, který zpěv přebíral, když Hais potřeboval. Finance procesí byly transparentní: sbírku vybírali před zraky poutníků a peníze přepočítávali svědci.
Haisova procesí měla stálé jádro — „paničky od sv. Anny“ a matky s dcerami-družičkami, kteří s ním chodili rok co rok. Mnohé ho znaly celá desetiletí. Jedna paní ze Smíchova ho znala „od mé první pouti na Svatou Horu“ a od té doby s ním každý rok chodila.
Pražskou poutní trasu na Svatou Horu (Praha, Zbraslav, Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram) zmiňuje i farnost Svaté Hory jako jednu ze svých doporučených poutních cest.