FRANTIŠEK HAIS

Byl jedním z těch, jejichž jméno se nezapsalo do učebnic. A přesto jeho písně zpívala celá Praha.

František Hais byl kramářský zpěvák a písničkář – člověk z pražského Podskalí, který celý život chodil po trzích a poutích, skládal vlastenecké i milostné písně a prodával je jako tištěné archy za groše. Nebyl měšťan ani vzdělánec. Byl hlasem těch, kteří jinak hlas neměli.

Svět, do kterého se narodil

Praha první poloviny 19. století byla město plné napětí a proměn. Staré řemeslnické čtvrti se pomalu měnily pod tlakem průmyslu, v ulicích se mísila čeština s němčinou, chudina se tísnila v přeplněných dvorech Podskalí, Žižkova a Smíchova. Politicky vládl Metternichův absolutismus – tisk byl cenzurován, spolky sledovány, každý veřejný projev pečlivě hlídán. A přesto se v těchto letech začalo něco důležitého probouzet. České národní obrození přestávalo být záležitostí jen učenců a básníků a začínalo sestupovat do ulic, do hospod, na pouti a trhy. Hledalo svůj hlas mezi obyčejnými lidmi.

Kdo byl kramářský zpěvák

Kramářští zpěváci byli svého druhu živí novináři chudých čtvrtí a zároveň bavičí, kazatelé i agitátoři v jedné osobě. Stávali na náměstích a trzích s velkou obrázkovou tabulí, na níž byly namalovány klíčové scény z právě předváděné písně. Zpívali o vraždách a katastrofách, o skandálních aférách, o lásce a zklamání, ale také o politice, o národních hrdinech, o křivdách mocných vůči chudým. Po skončení vystoupení prodávali text písně vytištěný na levném papíře a za pár krejcarů si ho mohl odnést každý.

V době, kdy většina chudých lidí noviny nečetla a divadlo si nemohla dovolit, byli tito zpěváci hlavním zdrojem zábavy, zpráv i společného prožitku. Jejich písně kolovaly z ruky do ruky, zpívaly se doma, v hospodách, na cestách. Některé tak zlidověly, že lidé zapomněli, že je někdo složil – staly se prostě součástí světa, ve kterém žili.

František Hais patřil k těm nejlepším a nejplodnějším z nich.

Písničkář, vlastenec, rebel

Hais začal zpívat z nutnosti, jako mladý muž bez řemesla a bez vyhlídek hledal způsob, jak uživit rodinu. Ale brzy se ukázalo, že má pro tento žánr mimořádný cit. Uměl zachytit, co lidé cítí, uměl to říct jednoduše a zapamatovatelně, a uměl to zpívat tak, aby ho poslouchali. Jeho písně dostávaly postupně stále silnější vlastenecký náboj. V době národního obrození to bylo přesně to, po čem jeho publikum toužilo.

Jenže psát vlastenecky v habsburské monarchii nebylo bez rizika. Hais se opakovaně dostával do střetu s policií, byl pokutován, vyslýchán, jeho písně byly zabavovány. Přesto nepřestal. Jeho nejznámější píseň Na hranicích města německého zlidověla natolik, že se stala téměř symbolem celého kramářského žánru. Dodnes je nejčastěji citovaným příkladem, když se o kramářských písních mluví. Jan Neruda o něm psal s uznáním v Národních listech. Výzva ke sbírce na jeho podporu se setkala s odezvou od poslanců i redaktorů.

Proč na tom záleží

Haisův příběh je příběhem člověka zdola, který se rozhodl tvořit v době, kdy to bylo obtížné, riskantní a finančně téměř nemožné. Je to příběh o tom, jak kultura přežívá i tam, kde na ni není čas ani peníze. A je to příběh o Praze, která už neexistuje – o jejích dvorech, trzích, hospodách a lidech, kteří ji naplňovali životem.

Na sklonku života sepsal Hais své paměti. Prostou, upřímnou zpověď člověka bez vzdělání a bez majetku, který přesto zanechal po sobě hlas a kousek duše starého města.

Tento web vznikl proto, aby jeho hlas nezanikl.